Barokní dáma

Líčí se popelavě
šedými stíny,
je krutě krásná,
jako probodané lilie
za krvavého mračení
znásilněných oblak,
a sama si říká,
která krysa
na jejím rameni
jí dnes bude dělat
zvířecí služku.

Šedé tváře ještě více
podtrhuje masivní obočí,
dvě spojené linky,
jako křídla krkavce;
temně černé,
když se svraští,
krkavčí peří
se namáhá přemýšlet
a jednat.

Na hrudi nosí
břitvy, hřebíky
a spínací sponky
z obroušených
lidských kostí;
je tak svůdně přitažlivá…

…jako když sebevraha,
který skáče z osmého patra
přitahuje síla zemská,
dopad z něj udělá
červený flíček
na kůži neposlušné ďáblice.

Někdy si taky říká barokní dáma,
nosí dlouhý kabát,
upnuté džíny,
které jí tvarují
dokonalé pozadí
a brejličky za kterými
vidí svět v temných propozicích.

Její svět
je baroko,
žije minulostí
v jednadvacátém století,
ale své názory
si nenechá popřít;
jsou prostě a jenom její…

…pro některé muže
je to ta největší štětka,
do které máznou
trochu ze své přirozenosti.

Sex ovšem není všechno,
ale tato dáma, ač vyznávala
jinou dobu, než v které žila,
v tomto ohledu nikdy nebyla včerejší…


…Baroko není žádné béčko…