JÁ DON JUAN A CASANOVA
Raduj se tedy, mládenče, v mladosti své, a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a choď po cestách srdce svého a podlé žádostí očí svých, než věz, že tě s tím se vším přivede Bůh na soud. (Kazatel, 10, 9) Nu s tím soudem jsem docela spokojen. Mám na libresu dost básnířek, které si rády čtou mé básně, co bych si přál víc ? Sorry mužové, ale čtu si a domnívám se, že lépe rozumím ženám, než mužům, i když jich mám pár oblíbenýcch. Ostatně to říká báseň sama, za níž jako obvykle následuje limerick.
» autor: Jan Maren |
Zub času na mě neúprosně hlodá.
Já kdysi Don Juan a Casanova,
dívám se už jen jak plyne času voda,
a divím se tomu zas a znova,
jaké obraty bere osud již v mládí.
Nosil jsem skalpy žen jak Indián na opasku.
Život však záliby do ztracena sklátí,
a brzy jsem potkal mou první opravdovou lásku.
Vzala mi típek, srazila hřebínek,
zahnala všechny ženy jen do vzpomínek.
Připadaly mi náhle neživé jak panny
za výkladní skříní.
Odešla brzy zas, však já dnes vím,
co je to žít s ženou.
Tou opravdovou, la femme fatale,
tou osudovou.
Po krátkém manželství žil jsem
přes třicet let bez ženy.
Takový život byl mě, Casanovi, souzený,
a ve stáří jsem znovu potkal lásku,
co žije v dálce, jsem zase bez ženy.
Však láska je tu, osud souzený . . .
file : Básně z roku 2013
PARLAMENT
Parlament – co to vlastně je ?
Místo, kde pár lidí lamentuje
a ostatní jak temný hrob mlčí,
dokud ostatní do nich
loktami nestrčí.
Pak probudí se většina
těch nezpěvných skřivánků,
ze svého bezedného spánku,
a v zápětí do něj zase upadne.
A tak má parlament
kvality záporné i kladné.
Slouží ku kecání i pro zdravý spánek,
národa je to vykradený svatostánek.
Kdysi v něm bývala velká sranda,
když v sametové revoluci hádala se celá banda.
Kde jsou ty časy, kam odešly jejich hlasy ?
Nu, nic moc se nestalo – jen staly se z nich
bezvýrazné masy.
Spáči a samci-diskutéři.
Derou tam vypelichané peří.
File : limericks
Já kdysi Don Juan a Casanova,
dívám se už jen jak plyne času voda,
a divím se tomu zas a znova,
jaké obraty bere osud již v mládí.
Nosil jsem skalpy žen jak Indián na opasku.
Život však záliby do ztracena sklátí,
a brzy jsem potkal mou první opravdovou lásku.
Vzala mi típek, srazila hřebínek,
zahnala všechny ženy jen do vzpomínek.
Připadaly mi náhle neživé jak panny
za výkladní skříní.
Odešla brzy zas, však já dnes vím,
co je to žít s ženou.
Tou opravdovou, la femme fatale,
tou osudovou.
Po krátkém manželství žil jsem
přes třicet let bez ženy.
Takový život byl mě, Casanovi, souzený,
a ve stáří jsem znovu potkal lásku,
co žije v dálce, jsem zase bez ženy.
Však láska je tu, osud souzený . . .
file : Básně z roku 2013
PARLAMENT
Parlament – co to vlastně je ?
Místo, kde pár lidí lamentuje
a ostatní jak temný hrob mlčí,
dokud ostatní do nich
loktami nestrčí.
Pak probudí se většina
těch nezpěvných skřivánků,
ze svého bezedného spánku,
a v zápětí do něj zase upadne.
A tak má parlament
kvality záporné i kladné.
Slouží ku kecání i pro zdravý spánek,
národa je to vykradený svatostánek.
Kdysi v něm bývala velká sranda,
když v sametové revoluci hádala se celá banda.
Kde jsou ty časy, kam odešly jejich hlasy ?
Nu, nic moc se nestalo – jen staly se z nich
bezvýrazné masy.
Spáči a samci-diskutéři.
Derou tam vypelichané peří.
File : limericks
Tipů: 7
» 23.04.13
» komentářů: 3
» čteno: 662(10)
» posláno: 0
» nahlásit
Předchozí: LÁSKA NA DÁLKU | Následující: ÚBYTĚ