Kde jsou ty staré lesy

Svazuji udýchanou tmu,
zmítá se ve větru,
její černý šat
obklopuje chodce
ve večerních hodinách,
hodinách černých obleků.

Tmou prochází kolejiště,
silnice, domy i lidé,
jako celek je v ní pohlceno vše,
a přesto se to zdá být v normálu.

Tma, svázaná dráty
vysokého napětí,
jiskří v siluetách sutin
a těžce se nad ránem
sune z města pryč.

Pro někoho je
nepředstavitelná
ta hranice, mezi
světelnými body;
i kočkám
září oči ve tmě,
připomínající
plápolající zlaté mince.

Z domovních komínů
stoupá smog města,
tma někdy sípe a kašle
rozvířený prach
z ovzduší,
a právě proto
nikdo nikdy nedýchá
čistý vzduch.

Kde jsou ty staré lesy,
jenž dýchaly vlastním životem...

...nyní na těchto místech
místo urostlých stromů
vzrůstají nové metropolitní celky;
a v některých oblastech
je to zatracená škoda.


Doba se mění.


Bohužel...