Padá z očí sochy...

Padá z očí sochy
nářek prachu,
kolem podstavce
ovíjí se bludný kořen,
jako obézní plaz.

Nad kostelíky
ční útlé věžičky,
jako boky baletky,
která trpí anorexií,
s okny přímo po
nebeských stezkách.

V přítmí se
ticho rozkládá
do neuspořádané mozaiky,
která mění strukturu,
někdy i barevnost.

Pole plné zlata
je pro hospodáře
skvělou úrodou;
na zelných polích
si úrodu střeží
jednookými panáky.

Skutečný přepych
skrývá se v povaze
na schovávanou.

Kdo hledá, najde...

...a někdy je to
překvapení velice příjemné ...