Kartářka II.

Zrcadlo skřípe zuby,
proč Tobě mám krásu dát?
Slova, co vypouštíš z huby,
jsou jedem i pro nerez drát

Tak dál své povislé svědomí
léčí si genem jediným,
nůž zla občas zalomí
do dobra a lásky nevinným

Kartářka vzteky rozmetá
na tisíc střepů zrcadlo,
jak ledová královna stá
věří v chladné kyvadlo

svých svršků
a spodků
herectví...

...každá hra má i svou derniéru...