Krabička poslední zách(b)rany …
...
» autorka: básněnka |
Upíjím žádostivou něhu z tvých loktů
občas..
a důsledně skládám lak tvýho těla
na chvíli odložím křídla
nesměle smělá
cedím z tvý žíly flexibilní poznání
škrtnutím sirky o krabičku...
v polonahým tričku
jsou naše vklady
miláčku… žijeme teď… a tady
občas..
a důsledně skládám lak tvýho těla
na chvíli odložím křídla
nesměle smělá
cedím z tvý žíly flexibilní poznání
škrtnutím sirky o krabičku...
v polonahým tričku
jsou naše vklady
miláčku… žijeme teď… a tady
Tipů: 31
» 09.04.13
» komentářů: 27
» čteno: 752(27)
» posláno: 0
» nahlásit
» 09.04.2013 - 08:22
1 

...bez KPZ ani ránu!
Škrtni sirkou k ránu
tvé vnady
zapálí v něm žár
teď a tady
vy dva...dohromady...
ST
Škrtni sirkou k ránu
tvé vnady
zapálí v něm žár
teď a tady
vy dva...dohromady...
ST
» 09.04.2013 - 10:05

vavaoko: možná píšu i co nezamýšlím a upírské, s tím jsi mne pobavil:-) páč na světlo můžu a česnek taky:-)...jediná výjimka bude kříž, nenosím jej na krku,ale o to víc mne v něm bolí ;-)
» 09.04.2013 - 10:40

Cedim krev z tvý žíly.. Mě to tak připadlo. Holt jsem to viděl jinak. Ok?
» 09.04.2013 - 10:59

čekám na hrot tvojích loktů
na zách(b)rany krabic vak
nedočkavostí až rostu
kdy mi s těla setřeš lak
dosud tě znám pouze v tričku
málem by mě trefil šlak
klepni hřebík na hlavičku
a oprýskaný setři lak
:o)
na zách(b)rany krabic vak
nedočkavostí až rostu
kdy mi s těla setřeš lak
dosud tě znám pouze v tričku
málem by mě trefil šlak
klepni hřebík na hlavičku
a oprýskaný setři lak
:o)
» 09.04.2013 - 14:12

ano, teď a tady,skrýváme odkrýváme své city, jsme oblečeni a přesto nazí...***
» 09.04.2013 - 20:15
krizekkk

Teď a tady a ne potom a jinde. :-) ST
» 10.04.2013 - 12:07

labuť: čas totiž nepočká, abychom pak zjistili, že je něco nenávratně pryč ...
» 30.04.2013 - 15:13

Někdo si počítá brady...
A jiný? Umírá hlady...
Komu pak není rady...
...spolkne zas další vnady.
Což je občas i můj případ...
A jiný? Umírá hlady...
Komu pak není rady...
...spolkne zas další vnady.
Což je občas i můj případ...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: …jako bych někdy uvnitř umírala | Následující: Abych nehodila...


