Má duše

Bolestí se svírá
všechno uvnitř tebe,
i naděje už zmírá
a šedivé nebe
bez hvězd a bez oblak
je tak prázdné, pusté!
Už nevykvete vlčí mák.
„Odkud jste a kdo jste?!“
„Odkud?“ ptáš se bez přestání
„Přišly jste, vy běsy!?“
Přišly, sebraly ti spaní,
podpálily lesy!
Pak vysály barvy,
harfám tóny vzaly.
Teď na šedo barví
ve tvé duši skály.
Tam, kde dříve zeleň byla,
nezbylo z ní nic.
Ve tvé duši, tvoje síla,
už jí není víc,
než jen po dně prázdné duše.
Tak jenom bez hlasu voláš
a nasloucháš hluše.
Ubohá, odpověď už znáš,
přiznej to i sobě,
tak řekni to přeci!
„Vznikly kvůli tobě,
v mém zlomeném srdci!“