Odpočívej v pokoji

Slz odlesky,
dívenka v očích má,
uvnitř zničená,
navenek se usmívá,

v srdci po všem zůstala,
velká černá díra
a den plný bolesti
v pološeru umírá.

Připadá si tak sama
smutkem omámena
a stále doufá,
že jen spíš,
jak říct jí,
že se nevzbudíš?

Dívá se k obloze,
srdce plné prázdnoty
a v prachu zůstanou
jen vzpomínek šlápoty.

Vzpomínka na tebe,
přestože tys odešla
v srdci té dívenky
kořeny zarostla.

Závojem smutku
stále zahalena,
avšak už ví,
že není tak sama.

V těch vzpomínkách bude
tě nosit napořád,
a ty v srdci za ní
budeš přec' vždycky stát.

Vzpomínky nekončí,
vzpomínky zůstanou
i když kvítky života,
navěky uvadnou.

Tak stojí teď nad tebou,
dívenka v závoji
a do tmy šeptá:
Odpočívej v pokoji.