Ec Chajim

Bez listů
naháč stál
tam vedle zvoničky
vítr mu kmenem vál
a jako housličky
zněly ty zvuky
kol táhly válkou pluky
orvaný, bolavý
... bez slávy.
Svou kůrou vypráví
těm co v ní umí číst
Žaluje, jsem si jist!
Pamětí letokruhů
smůlou jak slzami
když déšť tam tvoří duhu
a stohy ze slámy
milencům azyl nabízejí
zbytky těl v strouhách tlejí
pro něčí ambice
jak deset hrobů v Galileji
ohni, k mračnu, temnotě a vichřici
k troubení polnice
a k hlasu znějícímu tak, že když jej slyšeli
...řekli už nežaluj!