Čas na večeři

Čas podvečerní
stejný jako včera,
jen Kučerová na pavlači láteří,
ten její,
Franta lékárníkův,
že problémy má s páteří
a pro vodu tak musí sama.


Tahat se s kýblem,
chápete, já, dáma?
Zástěra sotva uvázaná se tře o kyprá stehna.
Smích chraplavý
a krutá slova.
Teď dáma, kdysi běhna,
však to tu, paninko, každej ví.


Stařičká tvář,
schovaná ve svém pokoji,
duchnu si přitáhne blíže k bradě.
Frantík,
kmotřenec poblázněný,
bral si ji, když byl ještě mládě,
tu couru poďobanou.


Pod oknem
oči hněvem planou,
nadávky odráží se od zdí
a ohýbají kliku u staletých dveří.
Ohnutá záda,
sinalý obličej odhodlaně vzdálenost si měří.
Po letech s něhou natáhne svou ruku.
Pojď domů, Ančo,
je čas na večeři...