Ukrojím patku pátečního dne...

Ukrojím patku pátečního dne,
byl to moc dobrý den,
z jeho těsta
hnětu čerstvost,
a všechno ostatní
co neskousnu
házím za hlavu,
kde hnije spousta
zvrácených slov,
která mi křičela v hlavě...

Křičela, abych se vykašlal
na prkotiny z prken,
které mi dělaly třísky
roztroušené sklerózy,
ale já je všechny
poctivě sebral.

Sebral jsem třísky cti a odvahy,
nabral jsem si do kapes
smítka rozumu,
a v nerozumné hodině
nastávajícího víkendu
jsem se vykašlal na všechno,
co mě mohlo zranit...

...počínaje prkotinami,
které můj bacil
zahnal do háje,
kde rody skřítků a vil
zatracovaly cosi,
co bylo ještě prohnilejší
a o dost nebezpečnější.

Tam se stahovaly
všechny klubka osudu,
tam, daleko za ozvěnami,
které se vracely
jako vzpomínky mládí,
kdykoliv si to přál
pohon lidské výroby,
jenž měl záruku
jednoho lidského života...

...ten, kdo žil dalších tisíc let
byl za vodou.

Měl na dlouho vystaráno...

Za břehem řeky Styx, kde
již neuslyšíte tlukot vlastního srdce,
ale nořící se pádlo Cháronovo,
za jehož služby
zaplatíte těžkou mincí.


V lehkosti poslední cesty…