Lavinové bezpečí

na strnulém životě
se delší dobu nehnul ani lístek

snaživý dirigent
a sbor zhrzených sopranistek
nacvičují v dešti padajícího listí
Mozartovo Rekviem
a kolemjdoucí z jejich tváří čtou
jak z dopravních značek

Pozor, nežijem!

co tady dělám?
probouzím se z letargie
odveďte mě někam
kde se žije!
volám kamsi nahoru proti prvním vločkám
a budím vítr
aby uvěznil mě závějí

čas dávno odvál loňské sněhy
a jsou tu nové
laskavé
hojivé
plné něhy

z vrásek se stává moudrost
z šedin ozdoba
ze zapomenutého uhlíku
vypuká požár k neuhašení
stálé šero ustupuje
věčnému rozednění

závěj je chvíli hřejivá
a svádí k spočinutí
vzápětí se však mění v lavinu
a znovu mě žít nutí
mazlí se se mnou
budí vášně
jež se málem ponořily do zimního spánku

až přijde chvíle
v níž bude věčnost opravdu mít na kahánku
nebude nutné vyhlašovat
na sněžné frézy slevu

když budeš na blízku
a tvoje ruka na té mojí

statečně počkám na oblevu