Nemesis

Vyřezalas jizvy do mého srdce,
když dotkly se poprvé naše ruce,
hluboké a táhlé, pořád je cítím,
náhražka za to, že tě nevidím,
stojí mi za to, žít v bolestech,
mám strašnou chuť psát tvé jméno po zdech.
Po zdech, do mraků, do noci...
psát, že zbožňuji Večernici.