Pokoj

Poslouchám stále stejnou píseň,
mapy na zdi už kreslí plíseň.
Nebude nic, jako dřív bylo,
i kdyby se tu stokrát vybílilo.
Za očima mám zem, je tak pustá,
a z křesla podemnou zbývá jen krusta.
Moje ruce už láhev neudrží,
nejsou staré, prostě trpí.
Už dávno mám zavřené oči
a nohavice plné moči.
Poslední žárovka praskla taky,
když přestal jsem věřit na strašáky.
Nepoznám noci ode dne,
okna jsou prachem pokryté.
Ze srdce zbyl mi prach,
v těle mi koluje už jen strach.
Čekám, až někdo otevře dveře
a moje schránka nicotou zemře.