Hašlerka

převaluji tě v ústech jako hašlerku
a pozoruji v zrcadle
jak mi barvíš jazyk
když ubýváš

chuť po meduňce máš
a vůni po anýzu
s příměsí jitrocele
jenž ohýbá se po větrné smršti
mentolu

sedíme u stolu
s tvářemi ještě otlačenými
od polštáře

čteme si z tváře
po slabikách
jak děti z první třídy
a chtěli bychom stále propadat
aby to tak zůstalo

nechceme žádné
bývalo

zavírám kohoutek
horkých i studených slin
a opatrně ukládám
průhledné černé sklíčko z hašlerky
do krabičky od prstýnků

myji si tmavou linku
kolem rtů
a nechávám si v ústech
jenom čistou příchuť
na růžovém jazyku

nechci být s tebou nikdy
ze zvyku