Ornella

svět byl jen náš
bylo nám přece
třináct a půl

každý byl vůl
kdo ne
ten nebyl chlap

z deště pod okap
posunul nás
další rok

k občance krok
a divoký sen
už se občas vnutí

Ornellu Muti
nemiloval by
jen slepý

proužky izolepy
jí brání
city vracet

není jí sice dvacet
ale za hřích
určitě by stála

je jednou z mála
která není cvok
jak holky z béčka

magická léčka
do které se dává
sličná návnada

má nálada
stoupá
když ji vidím

trochu se stydím
za touhu
a za červené uši

moc ti to sluší
šeptám ti
a po tváři tě hladím

klidně se vsadím
že právě
nastala ta chvíle

na nose brýle
zrzavé vlasy
trochu do čela

celá
Ornella