Sean a Lively - 4. kapitola

4. kapitola
"Mikey?" zeptala jsem se váhavě, protože jsem si nebyla úplně jistá, jestli je to on.
Prudce se otočil a já hleděla do tmavě zelených očí své dětské lásky.
"Lively, ahoj," usmál se a objal mne.
"Ahoj," zasmála jsme se. "Co tu děláš? Nemáš být kdesi ve světě?"
Pokrčil rameny.
"Teď jsem se nacestoval dost. Chci být zase chvíli doma."
"vážně?" usmála jsem se s nadšením.
"Jistě," přikývl vážně. "Doufám, že se mnou strávíš trochu času! Sluší ti to, Lively!"
"Děkuju," zčervenala jsem. "Jasně, že s tebou budu ráda, ale momentálně mám domácí vězení."
Přejel mě tázavým pohledem a já se musela smát.
"No, trochu jsem ho teď porušila, ale doufám, že to nepraskne."
"Mlčím jako hrob," ujistil mne a přitiskl si ruku na srdce.
"Díky," kývla jsem mu hlavou. "Ale teď povídej, jak ses měl? Kdes všude byl?"
Posadili jsme se na blízkou lavičku a já se zaujetím naslouchala jeho vyprávění.

"Situace se nám poněkud komplikuje."
"Co tím myslíš?" pohlédl jsem na ni podezřívavě a rozhlédl se, jestli nás někdo nevidí.
"Vrátil se Mikey."
"Kdo?"
"Livelyn dávný známý. Její dětská láska," ozřejmila.
"Kruci, říkalas...."
"Ano, s tímhle jsem vážně nepočítala, tak promiň!"
"Co budeme teď dělat?"
Představa, že bych Lively ztratil, se mi nelíbila. I když.... já jí vlastně nikdy neměl.
"Objevíš se na dalším plese, pozítří večer."
"Dobře, ale... já jsem jenom obyčejnej kluk. A ona to ví. Co když..."
"LIvely není povrchní slepice. Vzbudil jsi její upřímnou zvědavost a až tě pozná, bude ztracená," zazubila se a přátelsky mě poplácala po rameni.
"Proč to vlastně děláš?" zastavil jsem ji, než se stihla vmísit do davu studentů na chodbě.
"Záleží mi na ní a vím, že s tebou bude spokojená," odvětila přes rameno.