Mistic zasahuje (28)

» autorka: Theresa
Mistic zasahuje (28)

"Kde jsou?" vyhrkl Stefan bezradně, když se zastavili v opuštěném obýváku.
"Byli tady, doufám, že holky stihly utéct," zadoufal Renidan a rozhlédl se po rozmláceném obýváku.
"Stihly," ujistil je Nicolas. "Jsou někde v lese."
"Někde? To je určitě velmi brzy najdeme," ušklíbl se Nath.
"Copak jsem GPSka?" odsekl Nicolas podrážděně. "Radši dělejte, ať je najdeme v čas."

"Já vážně nevím, běháme lesem jako cvoci a ony nikde!" rozčiloval se Ren.
"Teď jsme do toho lesa vešli," konstatoval Nath a rozhlížel se kolem.
"To je jedno," mávl Ren rukou.
"Není tamhle to Mistic?" ukázal Nicolas na psa běžícího k nim.
"Jo," přisvědčil Nath a nejistě na psa pohlédl.
"Neboj, určitě tě nechce sežrat," ujistil ho Nick. "Spíš tě chce zavést za Danny."
"Tak běžíme?"
"Ne, Suz s Danny určitě není. A tím pádem ani ostatní holky," odmítl Nick. "Dávej pozor," dotkl se ještě jeho ramene.

Danny se tiskla ke skalní stěně a pevně svírala víčka. Se zatajeným dechem naslouchala, ale muži už zřejmě odešli před dlouhou dobou, přesto nesebrala dost odvahy porušit kouzlo, které vytvořila a které ji uchránilo před jejich zraky. Pro ně byla jen kus skály, nemohli ji vidět.
Téměř už se odtrhla od šedavé skály, když k jejím uším dolehly rychlé kroky. Přitiskla se zpátky a zavřela víčka ještě křečovitěji.
"Danny! Danette!"
Nathův hlas byl pro ni velkou úlevou.
"Tady!" vykřikla a odtrhla se od skály, přesto ne tak daleko, aby z úzkého skalního výstupku spadla dolů.
Vzápětí uviděla Nathovu tvář, když se naklonil přes okraj, jeho úlevný výraz. Natáhl k ní ruce a vytáhl ji nahoru do své náruče.
"Danny," šeptal jí do vlasů.
Mistic zaštěkal, olízl Danette tvář a popoběhl pryč, zaštěkal, vrátil se a zase popoběhl.
"Máme jít za ním," zvedla se Danny a stiskla Nathovu dlaň.

Suzane se zastavila a rozhlédla se kolem.
"Kde je Danny?" vyhrkla najednou a zavolala na holky před sebou.
Všechny se zastavily a rozhlédly po dívce.
"Já nevím," zaúpěla Nicolette.
"Určitě je v pořádku, musíme běžet," popadla obě za ruku Odette a táhla je dál.
"Ale Danny..."
"Jdeme!"
Zmlkly a běžely dál.
"Tady, do té jeskyně," zabočila Odette do tmavého otvoru ve skalce. "Máš s sebou fluord?"
"Ne," zavrtěla Suzanne hlavou.
"Fluord?" zopakovala Nica a těkala pohledem mezi nima, i když neviděla víc než pouhé siluety.
"Použiju ten svůj, snad se mi je podaří zastavit," zaúpěla Odette. "Suzanne, musíš se soustředit na všechnu energii v sobě. Jsi silná i bez fluordu, zkusíme odčerpat jejich energii pomocí tvé síly a fluordu."
"Dobře," souhlasila Suz a zavřela oči. "Nico, chyť za ruku mě i Odette," vyzvala ji a plně se soustředila na energii, která jí proudila.
Když k ústí jeskyně doběhli jejich pronásledovatelé, výbuch mocné energie je srazil zpět a zcela je omráčil.

"Cítil jsi to?" zastavil se Stefan.
"Jo, přišlo to odtamtud," ukázal Nick.
"Co?" nechápal Renidan.
"Nápor energie, kouzelné energie," vysvětlil Stef a běžel daným směrem.

"Tady! Suzanne? Nico? Odette?"
"Tady jsme!" zavolala Nica z jeskyně a s úlevným výrazem se vrhla Renovi kolem krku.
"Suz omdlela," ozvala se tiše Odette, která se opírala o stěnu jeskyně a unaveně je pozorovala.
"Musíme odtud vypadnout," sklonil se k ní Stefan a vytáhl ji na nohy.
"Jo," přitakala Odette a opřela se o něj.
Nick zvedl Suzanne a společně se vydali pryč z lesa.

Probírala se pomalu a neochotně.
Přetočila se na bok a ztěžka otevřela oči. Víčka měla těžká a oči jí pálily, takže chvíli nedokázala rozeznat, kde je.
"Suzanne, konečně ses probrala," uslyšela u ucha povědomý hlas.
Podívala se na Nicka a nadzvedla se na ruce, aby se posadila.
Nick ji okamžitě podepřel a pomohl jí.
"Tohle vypij," přidržel jí u pusy hrnek s nevábně páchnoucí tekutinou.
Suzanne neochotně polkla a potom odvrátila hlavu na stranu.
"Co se stalo?" zeptala se tiše.
"Spojila jsi svoji energii se sílou fluordu. Vyčerpalo tě to, musíš si pořádně odpočinout," vysvětlil a odhrnul jí z tváře pramen vlasů.
"Kde jsou ostatní?" zeptala se.
"Dole, připravují kouzla a lektvary."
"Musíme jim jít pomoct," chtěla se zvednout, ale Nick ji přidržel za rameno.
"Ne, já jim půjdu pomoct. Ty si musíš odpočinout."
"No tak!"
"Ale budeš odpočívat, hm? A vypiješ to," přiložil jí hrnek znovu k puse.
"Proč?" zakňourala a znechuceně na hrnek pohlédla.
"Budeš se cítit lépe," zazubil se na ni.
Znovu si neochotně lokla a odvrátila se.
"Je to hnusný," otřásla se.
Nick se už naplno rozesmál.
"Samozřejmě, že je," přitakal dobromyslně. "Už jsi někdy pila nějaký chutný lektvar?"
"Asi ne," povzdechla si. "Dej mi to," natáhla se po hrnku a rychle ho vypila.
"A teď chci dolů," odhodila přikrývku a opatrně se přesunula ke kraji postele. Sotva se postavila, musel ji Nick zachytit, protože se jí zatočila hlava a ona málem upadla.
"Tak vidíš," zamračil se na ni a zvedl ji od náruče. "Budeš ležet a spát."
"Nechci..." zmlkla, když začal sestupovat ze schodů. Položil ji na gauč v obýváku a zakryl dekou.
"Ahoj, Suz, už je ti líp?" usmála se na ni Danny.
"Jo," přikývla a pohladila po hlavě Mistica, který si položil hlavu vedle její ruky.
"Hlídej jí Misticu, aby ležela," prohodil k němu Nick, popadl hrnec, ze kterého se linula nazelenalá pára společně s odporným pachem a zamířil do kuchyně.
"Můžu vám nějak pomoct?" opřela se Suz o loket a rozhlédla se po kamarádech.
"Ne!" odmítl Stefan. "Budeš odpočívat a Odette, s tebou," zamračil se na rusovlásku sedící v křesle.
"Ale mě nic není."
"Jen jsi nebyla až tolik vyčerpaná jako Suzanne, ale to neznamená, že si nemusíš odpočinout. Až omdlíš, nebudeš nám nic platná!"
Odette se zamračila, ale potom se otočila k Suz a usmála se na ni.
"Tak mi dejte papír, já aspoň vymyslím nějaké kouzlo. A ty spi, Suzanne, jsi strašně bledá."
"Vyspat se můžu potom," namítla dívka, ale oči se jí začínaly zavírat.
"Očividně," poznamenal Nick s pobaveným výrazem.
"Cos jí namíchal?" otočil se k němu Stefan pobaveně.
"Nic, jenom je unavená," prohodil a dotkl se Suziny tváře.
Odette po něm vrhla nedůvěřivý pohled.
"Dobře, jenom jsem do toho lektvaru přidal trochu těch bylin, co se po nich dobře spí."
"Alevone?"
"Jo."
"To ti nedaruje, až se probudí," zašklebil se Stefan a pohlédl na spící sestru.
Tipů: 1
» 05.03.13
» komentářů: 2
» čteno: 896(4)
» posláno: 0


» 06.06.2014 - 09:31
Už se nemůžu dočkat další kapitoly :)
» 13.06.2014 - 13:13
Páni, já ho sem nedala? Hned to napravím, až přijdu domů, ještě jeden mám napsanej :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Nebezpečí (27) | Následující: Sean a Lively - 4. kapitola

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku