hospodskej večer

po cestě domů
se stavím
pro změnu do pubu
smrdí to tam
po kočičích výkalech
automaty svítí
jako infantilní
výzdoba o vánocích
a barmanky
tu jsou ošklivější
než v kdejakém panoptiku
tak není divu že
zatoužím zpátky po
tý skvělý
společnosti,
co jsem právě opustil
a radši bych
vypustil,
to hnusný, ale levný
pivo

snaží se tu se mnou vyjebat,
tu libru chci zpátky
a jak se mi hrdlem prolévá
druhý škopek
zahlídnu jak
asi šedesátiletý
děda
s vousama
jako Mikuláš
oblizuje velrybu
na vozíčku,
pěkně jí tam
rejdí jazykem,
fakt intenzivní zážitek
až skoro hodím šavli
a to úžasný curry, co jsem právě měl
letí ven
já byl vždycky
zastánce lásky
v jakýkoli podobě,
ale,
když to člověk
vidí na živo
to je jako
kouřit filtr od
cigára,
co spadlo do
pisoáru, vlhkej kus
promočený vaty

Mikuláš to zkouší i
na její mušličku,
což se dostáváme
uplně do
jiný ligy zvrácenosti
cítí to vůbec?
nevím
a
zjíštět to nehodlám
kopnu to nehjnusněší
pivo v mým
mizerným životě,
mizím stihnout svůj kočár
a
bliju
pro uvolnění
všech těch citů
dnes,
opravdu