Němé výčitky - dva fragmenty

***


Oboustranné ticho
Slova vyschla na paletě lásky
Už mlčí i dlouhé prsty
A prstoklady po nahé kůži
Se odkládají na neurčito



Jen noc možná skryje
Ty pokoutné pohledy
Z přivřených víček sebevrahů
Když obchází ostění výšky mostů
Kdy skočit do konečnosti
Kdy zdolat výkřik slétnuvších se ptáků



A nad námi stále viselo
To nevyřčené ticho
Prvého slova
Dnešního rána a dnešní noci



***



Němá pantomima
Zádrhel na smyčce konopného provazu
Poprava se odkládá
O další bezcenný den
O hodiny nic neříkající touhy
Při splynutí údů a těl
Kdy žebrák na rohu zatřásl mincí
V děravém hrníčku z rezivějícího plechu



Sevřená ústa svévolí strachu
A slova raději spolknutá v žáru slunce
Jen moře se tříští o pobřeží
S každou vlnou
Víc a víc
Odcházíš po písku
Do neznámých horizontů
Za rámy obrazů ještě nestvořených
A palety malířů
Vysychají krví barev



Neznámých dnů
Co obchází naše osudy
Jako by někdo nalehl
Na hrot meče sebezničení ...



***