Pohřeb kamaráda

nejde jako prach
hadříkem utřít
usedavý pláč
ani zvednout smutek
co teď na nás leží

jen stěží
můžem věřit kazateli
že zesnulý
je stále mezi námi
když neslyšíme jeho smích

je to hřích
zeptat se
kde ho tedy najdem
a jestli spolu můžem
vypít sklenku vína?

je přece volovina
že to byl světec
jak tady teď slyším
a přikyvují
neznámí i známí

kdyby byl mezi námi
smál by se
jak malé děcko
a myslel by
že spletli papíry

nikdy se do víry
nenořil bez nádechu
poprvé nebrání se
když mu na hruď
položili kříž

to přece víš
ženo jeho milá
že nikdy nechtěl
žádné odpustky
a rozhřešení

jistě tu není
to by místo smutno
bylo veselo
a domů bychom šli
až někdy k ránu

neboj se
kamaráde
jsi v nás
a ne v Pánu