Roztroušená

roztrousila
své
časované bomby
po všech buňkách
těla

jako by chtěla
ukázat nám
jak jsme ještě
malí
navzdory své
pýše

z hořké číše
snažíme se upít
bez úšklebku
a nedopřát jí
pocit
vítěze

na řetěze
však se
utahují oka
a červenají
od sedřené
kůže

jak jenom může
chlapa
co skály by moh
lámat
najednou nutit
zkoušet
první kroky

jak jenom může
ženě
co by mohla objímat
a hladit
přikovat ruce
do klína
na celé roky

přes masku
jí nevidíme do tváře
a slyšíme jen
skřehotavé
ruce vzhůru

noční můru
zákeřně sedlá
v celkem všedním
ránu
a z tichých křídel
trousí další
miny

svět je dnes šťastný

zítra
už bude
jiný