KOŘENY

Možná mám v sobě trochu uměleckých genů,
můj otec hrával na vsi v amatérském divadle,
na prknech poznal i svou milou ženu,
má krásná máma byla velkým lákadlem.

Zahráli spolu mnoho známých rolí,
než táta odhodlal se k odvážnému kroku,
romantik s drsnou rukou – z polí,
slíbil dát vale kapele a zrzavému moku.

Protože měl však stále pověst bonvivána,
chtěl dokázat, že jeho nitro jen o jedné sní,
přemýšlel, jak přesvědčovat se má dáma
a tak povedl se mu kousek parádní.

Z jedné vsi, však každý z jiného konce,
cestičku mezi jejich domky květy zasypal,
ráno, když zněly z věže kostelíka zvonce,
jel táta pro mámu na koni jak král.

Ještě se dlouho vyprávěli zvěsti,
že celou noc tu cestu k lásce pokládal,
by každý věděl, odkud kam vede štěstí,
do roka si mou mámu před oltářem vzal.