JARO A LÁSKA

Odhrnu všechny chmury stranou,
na horké kůži bílé vločky tají,
mění se v čistou vodu mírně slanou,
cestičku v bocích po paměti znají.

Přes příval sněhu, jaro lásku rodí,
klíčí a buší na prokřehlé stěny,
po zimním spánku euforie plodí
představy, které chladem byly uvězněny.

Průniky tepla křísí ztuhlé smysly,
v očích se blýská nové, nepoznané,
zas známé vlny bloudí mezi třísly,
motýlí křídla chystaj v břiše tanec.

Vlajková loď zajíždí do přístavu,
ledy se tenčí, moře taje v docích,
výstřik pramenů chladí ... plavu,
zima se vzdává, noc sní o emocích.