Jsem vlakem zapomenutým
..momentálně..
» autorka: Jiná |
Jsem jak vlak, který zabloudil
a dostal se do špatné koleje,
vítr mne tu sprostě odsoudil
a strhl mé poslední troleje…
Neumím se vrátit do své stanice,
na kraji světa hledám cestu zpět,
průvodčí utekl hlídat dálnice
a strojvůdce nechce se mnou zahálet…
Čekám, až mi někdo přehodí výhybku
a ukáže kudy se vydati mám,
můj bok usnul pod snem z polibků
a po nocích zůstává pořád sám…
Minulost se vrací a běhá po trati,
rány se skrývají, ale nehojí,
snad radši ten vlak někdo utratí
a na tisíc kousků rozkrojí…
Bez lidí, bez tebe je to bláznivé nádraží,
nemůžu dělat nic, vše mi tě připomíná
a žádný jiný vlak za mnou nedoráží,
každý raději si už ani nevzpomíná…
Mé prázdné kupé dychtí po tvých dotecích
a jídelní vůz po rtech něhou krutých,
ach proč jsme si v těchto časech tak dalecí,
proč já jsem vlak v tunelu uvíznutý…
a přede mnou koleje co nikam nevedou…
Za mnou koleje, co se propadly pod vagóny vzpomínek
a někde v dálce ty, už v jiném vlaku,
umřela jsem pro tebe jak do půdy vpitý pramínek,
tak čekám, kdy umřeš ty pro mě, draku…
Kdy odtrhnu ty těžké vagony a pojedu dál,
kdy budu předhánět rosu a svítání,
do těch kolejí, kde oheň láskou plá,
tam za žhavým sluncem na dlani…
a dostal se do špatné koleje,
vítr mne tu sprostě odsoudil
a strhl mé poslední troleje…
Neumím se vrátit do své stanice,
na kraji světa hledám cestu zpět,
průvodčí utekl hlídat dálnice
a strojvůdce nechce se mnou zahálet…
Čekám, až mi někdo přehodí výhybku
a ukáže kudy se vydati mám,
můj bok usnul pod snem z polibků
a po nocích zůstává pořád sám…
Minulost se vrací a běhá po trati,
rány se skrývají, ale nehojí,
snad radši ten vlak někdo utratí
a na tisíc kousků rozkrojí…
Bez lidí, bez tebe je to bláznivé nádraží,
nemůžu dělat nic, vše mi tě připomíná
a žádný jiný vlak za mnou nedoráží,
každý raději si už ani nevzpomíná…
Mé prázdné kupé dychtí po tvých dotecích
a jídelní vůz po rtech něhou krutých,
ach proč jsme si v těchto časech tak dalecí,
proč já jsem vlak v tunelu uvíznutý…
a přede mnou koleje co nikam nevedou…
Za mnou koleje, co se propadly pod vagóny vzpomínek
a někde v dálce ty, už v jiném vlaku,
umřela jsem pro tebe jak do půdy vpitý pramínek,
tak čekám, kdy umřeš ty pro mě, draku…
Kdy odtrhnu ty těžké vagony a pojedu dál,
kdy budu předhánět rosu a svítání,
do těch kolejí, kde oheň láskou plá,
tam za žhavým sluncem na dlani…
Tipů: 12
» 28.02.13
» komentářů: 8
» čteno: 674(18)
» posláno: 0
» nahlásit
» 28.02.2013 - 19:21
krizekkk
V Olomouci je velké nádraží... Máš dva vagónky.
» 04.03.2013 - 13:52
samota nás tvoří, od osamocení pryč,... hodně síly pro cestování ke slunci...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Bílé pavučiny | Následující: Poslední vzkaz pro tebe, slabochu