Vločky sněhu

Venku sněží,vítr fouká,
moje stopy zametá,
a já hledám cestu k lásce,
co pod sněhem je ukrytá.

Moje očí slzí stále,
mráz mě štípe do tváře,
srdce mě tak hrozně buší,
moje duše prázdná je.

Srdce vnímá,něžnost,touhu,
signál lásky vysílá,
a můj zrak se k jedné dívce,
stále jenom upíná.

Pohledem jí stále svlékám,
zavřu očí potom sním,
jak jí říkám moje lásko,
si můj anděl já to vím.

Milujem se dlouho něžně,
a pak oči otevřu,
citim chlad,a vločky sněhu,
roztávají v mém dechu.