ozubená kola osudu

ta bolest uvnitř
se dala krájet
a ještě by zbylo,
nedalo se to vydržet,
vyběhl jsem ven,
na mráz, jen tak,
hned mě to uzemnilo,
vrátil jsem se,
oblekl,
a zkusil to znova

dál jsem bloumal
kolem bloku
a
chvilku mi to
trvalo

dva světelné kužely
rozetnuly
tmu jako
samurajský meč
projde papírovou stěnou
a
ten pocit
samoty se zabodl hloubš,
možná o nic
nešlo,
tak jsem se svalil
do prostřed
silnice a
pokusil se
usnout

a nebo je to
taky
opravdu vážný,
uvědomil jsem
si
a předešlá lhostejnost
se vytratila
jako když spolknete
kyselý bonbon

v poslední chvíli
jsem se převalil
ke krajnici
než projelo další auto,
zase jednou jsem
se zved
a brzdovým světlům
ukázal prostředníček,
dnes ještě ne,
dnes to ještě neutnu,
setřel jsem si z čela pot,
no a co ty kurvo,
myslel jsis, že tě štěstí
vždy podrží ?

kouřit sice znova
už nezačnu,
ale na pivo bych
zajít mohl,
práskl jsem do
bot,oprášil se
a šel