O matice..
.. byla nuda
» autor: Septimus |
kosa smutně klouže vzduchem
pluje lebkou, mozkem, uchem
taky rouchem, pasem
někdo to třeba považuje za sen
není třeba řinčet, křičet
stejně nemůže tě nikdo slyšet
jsem na dvě půlky nebo na tři čtvrtiny?
copak takhle končí příběh hrdiny?
rozpadám se pomalu a jistě
duše ujíždí na bledé klisně
pak ale co jsem tedy já...
pluje lebkou, mozkem, uchem
taky rouchem, pasem
někdo to třeba považuje za sen
není třeba řinčet, křičet
stejně nemůže tě nikdo slyšet
jsem na dvě půlky nebo na tři čtvrtiny?
copak takhle končí příběh hrdiny?
rozpadám se pomalu a jistě
duše ujíždí na bledé klisně
pak ale co jsem tedy já...
Tipů: 3
» 12.02.13
» komentářů: 5
» čteno: 724(13)
» posláno: 0
» nahlásit
» 12.02.2013 - 21:05
krizekkk
Poeta. ST
» 12.02.2013 - 21:16
krizekkk: Děkuji, není to nic světoborného spíš první verše, co mi přišli na hrot pera xD takové to automatické psaní.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Melancholia gravis | Následující: Puf