Víčka náhle ztěškla

Vidíš světlo...tiše se hledá
líbáš tvář co odvrací ...to jen zlomená křídla
štěstí co z nebe nepadá
jen ve větě se uložila

kde tvoje pravda
už nemá jméno
je tma a bolest
klečí u těch nohou
jaké to budou chvíle
nebo jenom pocit
když nesměle
kolem se prochází
vteřiny zmizelé
nechceš se nechat prosit
radostí hledanou
ránem co povstanou
jen další slova
dál zůstanou....

hlídáš tváře...to z nebe padá
tak ahoj zítra...tváře zjihla
to je asi noc ještě mladá
víčka náhle ztěžkla.