včera v noci..

 

tančila jsem přes hřebeny střech
česala si o ně vlasy a myšlenky
a najednou kolem mne proletěla
poblázněná lampa
kterou přestalo bavit
žít si na vysoké noze
protože tak prý měla daleko do úst
když polykala tmu, osamění
a potácivé kroky
pak jí jeden kolemjdoucí gentleman
chtěl dokázat že má pod čepicí
a protože ta lampa věděla o másle své
řekla mu ať nechá na hlavě
prvního padlého anděla té noci
obrala o jeho opelichaná křídla
skočila a že to bylo
zrovna na jižní polokouli
padala k praotci Měsíci
co se tak rád převlíká
za matinku Lunu
a ty ty i ty
všichni jsou z toho transvestity
v transu když září
říjen listopad
padá čas
až dopadá bude bezčasí
budeme prosit o trochu
prosince nebo srpna
myslím si a pořád balancuju
na hřebenu střechy
a mé učesané myšlenky
pomalu odcházejí spát
třetí po druhé a taky čtvrtá
jen ta první ne a ne
a nastává zmatek
když se vzbouří všechny pátky třináctého
prý odmítají dál jezdit
na zádech černých koček
přes všechny hranaté kanály
a střepy rozbitých zrcadel zasypaných solí
tak jedu já
příklady táhnou a ptáci taky
možná mě husy jednou vezmou s sebou na jih
jihnu něžním... je načase probudit se
tak padáá
               áá
                   á


                   m....