Po aleji
...
» autor: Taog |
Postínali
temných kmenů řady
v sloupce okořenělých jam
větrní ženci
V aleji bývávalo jaro
a v korunách těsno
přes tlukot a zpěv
mezi peřím a pupeny
kypělo puzení
a zmíznatělý chtíč
V odvráceném dni
mýcené stromoví
zmíralo mezi zárodky hnízd
temných kmenů řady
v sloupce okořenělých jam
větrní ženci
V aleji bývávalo jaro
a v korunách těsno
přes tlukot a zpěv
mezi peřím a pupeny
kypělo puzení
a zmíznatělý chtíč
V odvráceném dni
mýcené stromoví
zmíralo mezi zárodky hnízd
Tipů: 16
» 06.02.13
» komentářů: 8
» čteno: 786(17)
» posláno: 0
» nahlásit
» 07.02.2013 - 09:19
těšila jsem se až si zas něco od tebe přečtu - tak aby to bylo častěji :o)
» 07.02.2013 - 19:48
krizekkk
Moc dobré. Poklona. ST
» 22.12.2013 - 19:12
Připomnělo mi to jednu alej z obrovských stromů. Chamtiví hlupáci ji zničili. Stromy jim stínily do zahrad. Podlévali je travexem, až uschly.
» 07.04.2015 - 20:33
Alejí je mi vždycky líto. I solitérů. Stromů vůbec. Tvá báseň ztělesňuje smutek tohoto druhu.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Nad jezerem Smrti | Následující: G