Poslední

Uvnitř lebky tajím pocity,
vzpomínky na tvoje doteky,
byly jen dva…tři,
stojí mi pro ně žít.

Žít nebo zmírat,
ve snech tě vídat,
myslet na tebe za dne,
nebo v noci chladné.

Chyboval jsem, přiznávám,
lásku ti vyznávám,
ty to víš
a nic nezměníš.

Neviním tě, ale svou duši,
samotné jí to sluší,
zvykla si dávat,
díky nedostávat.

Potřebuji pochopení,
tak těžké to není,
dám ti vše, krev i srdce,
máš to už teď, ty víš přece.

Nechci moc, jen slov pár,
tak zapomeň na svár,
za přítomnosti čtyř očí,
němě se dívat mi stačí.