Až jednou splyneme

Pusté dny plynou
krajinou stinnou,
pusté dny plynou
krajinou snů,
propluly okolo,
ve vlnách hynou,
propluly okolo
v ústrety lvům.

Bály se pomálu,
stoupaly do noci,
bály se pomálu
jen samy sebe
netečně dopily
ve výhni emocí
z chladivých pohárů,
jejichž rez zebe.

Pak tančily okolo,
tančily měkce...
ach, sladká Salome
podej jim nože,
ať mohou do srdcí,
co nikdo nechce,
pokradmu po nocích
zasévat hoře.

Ať mohou pět... a tančit... a milovat,
ať sebe naplní po okraj svůj,
pak, zpití až budou ďáblům svým děkovat,
potichu do jejich zástupů vpluj.

Poznáš-li tehdy,
kde pučí má síla,
poznáš-li tehdy,
co v srdci mám,
zbavíš mě bolesti,
pryč bude tíha,
navzdor tvé svěžesti
já nedýchám...