Ztělesnění nenávisti

Neumím popsat, jak se cítí chladnokrevný vrah toužící po pomstě, ale chtěla jsem si to aspoň zkusit..
» autorka: Thalia
Kyle přivřel oči. Byl na nadávky zvyklý, ale přesto ho každá další rozčílila. Uvnitř. Navenek nikdy nedal najevo, jak to v hloubi jeho duše vře. Nikdy nenechal svůj vztek a nenávist vybublat na povrch. A tak se zhluboka nadechl a uklidnil se.

„Ty bastarde!“ zařval Seth. Vždycky ho vytočilo, když si z jeho nadávek nikdo nic nedělal. Popadl Kyleův batoh a vysypal jeho obsah na zem. „Jejda,“ zašklebil se.

Kyle ani nemrknul. Mlčky sesbíral věci a nacpal je zpět do tašky.
Seth ho popadl za límec a přitáhl k sobě. „Ty se těš, parchante,“ zasyčel mu do ucha. „Ty si se mnou ještě užiješ.“ Pak ho pustil, věnoval mu poslední vražedný pohled a opustil třídu.

Kyle věděl, že dlouho už svůj vztek nebude moci ovládat. A proč ho taky vlastně věznit uvnitř? Oni mu ubližují. Dělají mu naschvály, bijí ho, nadávají. Proč nepustit svůj hněv, svoji nenávist ven? Ale ne, takhle uvažovat je špatné. Babička ho učila, aby se nikdy nesnižoval na úroveň takových hlupáků, aby potlačil svoji nenávist. Pak si vzpomněl na Sethův vítězný výraz pokaždé, když mu ublížil, a zlost byla zpátky. Babička možná neměla pravdu. Kdo vůbec rozhodoval o tom, co je dobré a co špatné? Kyle nechápal, proč jsou na něj všichni zlí, a už vůbec nechápal, proč by se jim nemohl pomstít. V hlavě se mu začal rodit ďábelský plán.
Zazvonilo.


Dlouho se v noci převaloval a nemohl usnout. Myslel na nabitou pistoli, která ležela pod třetím tričkem v jeho skříni. A myslel na to, co s ní udělá. Ani na chvíli neuvažoval, jestli to, k čemu se chystá, je dobré nebo špatné ani jaké to bude mít následky. Důležitý byl onen sladký moment pomsty.

Ticho náhle prořízlo zvonění na přestávku. Ze tříd se valily davy studentů, všichni rozesmátí a v dobré náladě. Kyle se pro sebe pousmál.

„Kyle,“ ozval se přísný hlas za jeho zády. Otočil se a rázem hleděl do přísného obličeje profesorky biologie. „Zdálo se mi, že jste v hodině chyběl.“

Přikývl. „Zaspal jsem, paní profesorko. Omlouvám se,“ vykoktal.

Postarší dáma si ho změřila přísným pohledem. Pak pomalu pokývala hlavou a odešla. Kyle se vydal směrem ke své třídě. Myslel jen na svůj plán, na nic jiného. V duchu si představil ten krásný moment, až ho bude Seth na kolenou prosit o milost. Jak bude křičet. S potěšením zjistil, že ho ta představa uspokojuje a naplňuje doposud nepoznanou radostí. V duchu viděl krev, cítil uspokojení z pomsty.
Pak se prudce posadil. Byl ve svém pokoji, ve své posteli. Takže přece jen usnul. Rychle vyskočil a běžel ke skříni. Pod hromadou triček nahmatal zbraň a vydechl úlevou. Byla tam. Jeho cesta k pomstě.



Cestou ke škole přemýšlel a těšil se. Uvnitř cítil klid, jaký už dlouho nepoznal, byl vyrovnaný. Každou chvíli sáhl do kapsy bundy, kde měl pistoli, pak ruku zase vytáhl. Setha spatřil, hned jak vešel do třídy. Byl tam sám, skvěle. Seth se pobaveně ušklíbl. Kyle se těšil, strašně moc. Cítil touhu pustit svoji nenávist ven.

„Tak co, ty šmejde? Divím se, že si ještě troufáš sem chodit!“
Kyle se vychutnával každičkou vteřinu momentu, kdy vytahoval pistoli z bundy. Seth zbledl a úsměv mu z tváře bleskově zmizel.

„Tak moment, hele,“ vykoktal třesoucím se hlasem. Kyle se cítil šťastným tak jako nikdy předtím. Přiložil prst na kohoutek. Seth dal ruce před sebe, jako by se jimi snad mohl ubránit smrtící kulce. Nenávist skrz Kylea vytékala ven jako láva ze sopky poté, co v ní vřela celé roky. Usazovala se v prstech třímajících zbraň.

Ozvala se ohlušující rána. Sethův poslední výkřik zněl Kyleovi v uších jako rajská hudba. Byl spokojený. Alespoň na chvíli.
Na chodbě se ozvaly zmatené výkřiky. Do třídy vběhl Sethův nejlepší kamarád Brad a vyděšeně zaječel, když uviděl Setha ležet na zemi v kaluži krve. Kyle si vzpomněl, jak se Brad vždycky smál, když mu někdo ubližoval. Kolikrát ho udeřil i on sám. Stiskl spoušť podruhé. Po tváři se mu rozlil úsměv. Šlo to tak snadno.
Pomalu prošel až ke dveřím. Chodba byla téměř prázdná. Neslyšel houkání policejní sirény před školou, v hlavě mu stále jako ozvěna zněl poslední Sethův výkřik. Líbilo se mu to. S láskou se zadíval na pistoli, kterou držel v ruce. To ona mu pomohla dosáhnout spravedlnosti, pomstít se všem. Miloval zlobu, nenávist, miloval horko sálající z jeho vlastního nitra jako rozžhavená láva, která celé ty roky čekala, až bude moci vytéct na povrch. Cítil se, že má nad vším kontrolu, že se mu všichni pokloní. Byl to pocit absolutní nadvlády a moci a on se do něj okamžitě zamiloval.

Odbočil do vedlejší chodby. Na zemi se choulilo několik studentek z nižších ročníků. Oči měly plné slz.

„Odložte tu zbraň, okamžitě!“

Policista stál přímo naproti němu a mířil na něj. Necítil strach, jen ohrožení jeho absolutní moci. Zvedl pistoli. Jedna z dívek na zemi tiše vzlykla. Kyle se jí zadíval do očí. Byly plné strachu a bolesti. Na vteřinu mu blesklo myslí – co jsem to udělal? Na tu jedinou vteřinu se bál sám sebe. A pak ta vteřina zmizela a on se rozesmál. Položil prst na kohoutek a znovu ucítil nyní už ten dobře známý pocit moci.
Výstřel. A tentokrát to byl Kyle, kdo měl křičet. Jenže on se jen smál. Cítil horko, bolest, vnímal, jak klesá k zemi. Usmál se. Dosáhl spravedlnosti.
Tipů: 6
» 02.02.13
» komentářů: 2
» čteno: 778(13)
» posláno: 0


» 02.02.2013 - 23:03
Bezva tak nějak by to mohlo být:))ST!
» 03.02.2013 - 14:25
Wow... ST

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Slzy oblohy | Následující: Smích upíra

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.