Variace ...

***



Prožívám tě
v nějakém abstraktním čase
mezi údery klášterního zvonu
kdy tichá modlitba k Bohu
má nahradit živou ženu
v nárazech vln neznámého moře
kdy hlubina se vlévá do duše
a někdo pod vysokou zdí pláče
až orobinec usychá smutnou lítostí ...




němé tváře tiše hledí k Ukřižovanému
v naději že snad promluví
nebo udělá nějaký náhodný pohyb
vždyť slova miliónů modliteb
mohou i dřevo probudit
aby kříž skrápěný tou Boží krví
vydal své utajované plody
když hlasy zpívající děkovné žalmy
podpíraly obloukovitost chrámové klenby
slovy která probouzela
nekonečnou lásku ...



***


Prožívám tě
jako vlnění neznámého moře
kdy modrobílá hlubina
se vlévá do tvé
otevřené duše



mlčíš zasažená tím zázrakem
protože ani slova
nemohou popsat ten pocit
kdy úponkovitá ruka
zapomínaného hříchu
začíná laskat
všechny tvé zábrany



v jediném okamžiku
odpírané touhy
začneš pozorovat
přicházející ráno
na střechách okolních
domů ...



***


Padat
stále padat
v prožívání tvé nahoty
toho božího zázraku
v opouštěných prostorách
ve kterých
nemohu nic nalézt
ani poslední podzimní list
letošního podzimu
ani ztracený vítr
ve tvých rozevlátých vlasech
ani naději
na odpolední hřích
dvou opuštěných lidí
kteří zapomenuli věřit
na zázrak stvoření



i kdyby to byla jen láska
na několik dní a nocí
odpíraná všemi náhodami
tohoto dne
který právě nastává ...



***