Pondělní střípky čekání - čekárna ...

***



Není vidět ničeho
jen poletující písek řežavě
stoupá do očí
Duny se pomalu převalují
nahromaděným tichem



Člověk na poušti
sedí ve stínu skály
Slunce
děsivě z nebe pálí
Do noci ještě daleko
Voda dochází
a chleba se drobí
horkem



Ubývá síly
Rozpukané rty
vodově krvácí
Občas přelétne horizont
stín opuštěného ptáka



Je klid před bouří



Oči se zavírají
černými křídly
anděla smrti ...




***



byla to něžná láska
na noc a den
tak na jediný nádech
toužící duše


kdy sny
přicházely po zapomenutých
stezkách
mezi známými světy
přímočaře
bez slov nápovědy



bez nijaké větší změny



jen láska je
stálé bolestné opouštění
hledání hledaného



když na slova
nezbylo ani za hrst
lidského štěstí ...



***