na lavičce

A tak dnes kvapem utíká
můj čas, aniž by řekl sorry
někam tam do ticha
v smrákání za obzory.
Ručička hodin v osikách
třese se nedočkavě,
aby zas o kus poskočila
ve strojku, orloji a hlavě.
Snad by i možná soutěžila
i s řekou, která dravě
pod jezem letí do moří.
Až stářím jednou ochořím
po jedné z dlouhých zim
osiku porazím
a ve své dílně na hoblici
v lavičku proměním.
Trochu čas zastavím,
když budu krmit holubici
večerem šukat po světnici
odpojen od všech monitorů
poslouchat řeku, z lesů chórů
bez světa zpráv a smetí v hlavě
rozmlouvat s tváří v noční kávě,
abych zas ráno na lavičce ...