JAK JSEM VEDL DEMONSTRACI

JAK JSEM VEDL DEMONSTRACI I.
(díl první)

Oldřich seděl naproti mne v šéfovském křesle a divně se krčil.
"zase mi volal....včera." spíše zašeptal.
"Helmut ??"
"ano, Krompach, máme slabý prodeje", jakoby potají a se strachem ukazoval palcem nahoru ke stropu.
"blbost, prodáváme pořád stejně, srovnával jsem čísla", byl jsem klidný, měl jsem pravdu.
"ne, co platí pro Německo, neplatí pro nás, v tom má pan Krompach pravdu."
Tak podívejme, už PAN Krompach, majitel marketu a Bůh.
"a máme málo akcí", udělal psí oči.
"jak málo ? tuhle jsme měli akci -Každé živé dítě u nákupu nad 200kč blok a pastelky zdarma!, to mělo úspěch né?"
"to je málo, víš, dítě neřekne -Mámo, kup kotlety na řízky a lovečák...v podstatě jsme se zbavili jen cukrovinek-ležáků"
"ale i to je dobrý, ne ??"
"no, a ty bloky a pastelky taky něco stály...některé matky šly i třikrát!!", zahrozil prstem, jako bych já za to mohl.
"Měl jsem snad těm děckám kreslit křížky na čelo? Oldo, jak dlouho mě znáš...víš, že dělám, co můžu. "
"od toho Silvestru na Kvildě, tenkrát....he he...rozdávat těm studentkám zdrávky Potvrzení o vykonané ústní zkoušce z anatomie...he he...to byl tvůj majstrštych", celý se rozzářil, pak se ale rychle stáhl : "ale tady jde o vážnou věc, neprodáváme!"
"já přeci nepředělám základy matematiky...lidi berou 15 tisíc, utrácejí 15...až budou brát 30, budou utrácet 30!!"
"chce to akci, ty na to máš...ostatně si myslíme...."
"jo tak vy už jste MY...už není ty a já...ale vy a já"
"chce to nápad, švih, masovost, něco nového...prostě AKCI !!...to si myslíme...já i pan Krompach".
"akce?? ale lidem je už na blití z akcí, slev a letáků!!"
"jdi mezi lidi, poslouchej jejich potřeby"
"jdi do hajzlu s takovým klišé, Oldo, ty mě budeš poučovat o potřebách , o marketingu??"
"nechci tě nikam tlačit...času máš dost....ale do třech dnů chceme mít na stole návrh",odmávl rukou kamsi ke dveřím.

Šel jsem bezmyšlenkovitě, hlavu zabořenou do dlažby chodníku. Když jsem naskakoval na obrubník, vrazil jsem do človíčka.
"promiňte", užasle jsem si ho prohlížel. Přes rameno měl hrablo na sníh a usmíval se.V říjnu hrablo na ramenou a ještě se usmíval, divné !
" Do Vltavýýýýýýý", vyjekl náhle prudce, až jsem uskočil. V ten moment jsem si všiml, že má na hrablu napsáno tučně : CHCEME ŽÍT !
"vy umíráte??", optal jsem se nejapně
"Demisiíííííí" vyjekl opět nečekaně, ale hned se zase přívětivě usmál. Otočil hrablo druhou stranou a tam čněl zbytek nápisu : DŮSTOJNĚ. Radostně a lišácky začal hrablem otáčet tam a zpět.
"ne, já tu demonstruju", mrkl na mne.
Teprve teď jsem si všiml i ostatních hloučků...směrem dál a dál houstly a ze předu se také nesla ta vykřikovaná hesla, zřejmě někým z odborářských mezuínů.
"a proti čemu demonstrujete ??"
"proti v...Máme toho dóooooost....proti všemu", neopomněl na svou roli ani vprostřed věty. "tebe se snad tady líbí??", mávl rukou okolo.
A opravdu, popelnice přetékaly, u vchodu do domu nasráno od psa, auto parkovalo na invalidech.
"ne, nelíbí"
"tak vidíš....Chceme nové volby!!", opět přepapouškoval heslo nesoucí se vlnovitě zepředu.
"nasrááááát", zařval jsem taky na zkoušku.
"nasrááát!!", vyjekl můj odborář jako tlampač. Hlas měl školený, pronikavý přecházející v dáli do jekotu. Poslední hloučky před námi se na nás otočily.
"hovnóóó", zaryčel jsem a zvedl pravici zaťatou v pěst.
"Hovnóóóó!!", zaječel můj tlampač.
"hovnóóóó", opakovaly hloučky před námi a vyslaly vlnu kupředu, opačným směrem.

Pokračování...