Kniha
Asi 4 roky stará věc, na kterou jsem nedávno narazil.. někteří už ji možná četli jinde.. :-)
» autor: Actafool |
Slunce zmizelo pod příkrovem mraků,
déšť začal hladit rozpálenou zemi
ta kniha vázaná v kůži, plná znaků
začala se dělit o příběh s krůpějemi
..příběh plynul..
každá vyřčená věta rozpila se
temný inkoust se smíchal s kaluží
čistá voda do černa zbarvila se
kapky padaly a narážely na kůži
..déšť smyl vinu..
vlnka za vlnkou narážela do listů
a mocný vítr otáčel promočené stránky
uzavřený kruh různorodých pocitů
zamlžoval už tak rozmazané kaňky
..vítr vanul..
tu vítr vynesl z knihy polomrtvý květ
a v ozonové vůni pohrával si s ním
bílou barvu kapky vrátily mu zpět
v tu chvíli svět zpíval pro jasmín
..čas se šinul..
obraz svazku zrcadlil se v krůpějích
slova a znaky rozpíjely se dál a dál
až bílé oči světa na knihu se usmějí
tak osud vezme jí a nikomu nevydá
..oheň žhnul..
každý ze všech jednu knihu stíhá
ve tmě se tančící plamen mihotá
svázaná v té kůži byla moje kniha,
kniha mého života...
čas se dobelhal do cíle, příběh uplynul
..déšť ustal a oheň vyhasl..
déšť začal hladit rozpálenou zemi
ta kniha vázaná v kůži, plná znaků
začala se dělit o příběh s krůpějemi
..příběh plynul..
každá vyřčená věta rozpila se
temný inkoust se smíchal s kaluží
čistá voda do černa zbarvila se
kapky padaly a narážely na kůži
..déšť smyl vinu..
vlnka za vlnkou narážela do listů
a mocný vítr otáčel promočené stránky
uzavřený kruh různorodých pocitů
zamlžoval už tak rozmazané kaňky
..vítr vanul..
tu vítr vynesl z knihy polomrtvý květ
a v ozonové vůni pohrával si s ním
bílou barvu kapky vrátily mu zpět
v tu chvíli svět zpíval pro jasmín
..čas se šinul..
obraz svazku zrcadlil se v krůpějích
slova a znaky rozpíjely se dál a dál
až bílé oči světa na knihu se usmějí
tak osud vezme jí a nikomu nevydá
..oheň žhnul..
každý ze všech jednu knihu stíhá
ve tmě se tančící plamen mihotá
svázaná v té kůži byla moje kniha,
kniha mého života...
čas se dobelhal do cíle, příběh uplynul
..déšť ustal a oheň vyhasl..
Tipů: 24
» 14.01.13
» komentářů: 21
» čteno: 883(20)
» posláno: 0
» nahlásit
» 14.01.2013 - 19:53
krizekkk
Líbí. ST
» 15.01.2013 - 16:49
la loba: děkuji! já jsem rád, že jsem tu našel Tebe a spoustu dalších ze starých časů! ;-)
» 16.01.2013 - 23:49
ST!
Napadl mě takový experiment s předposlední slokou ohledně rýmů:
obraz svazku zrcadlil se krůpějí
věta spitým znakům smysl dá
až oči světa nad knihou se pousmějí
pak osud vezme jí a nikomu nevydá
Napadl mě takový experiment s předposlední slokou ohledně rýmů:
obraz svazku zrcadlil se krůpějí
věta spitým znakům smysl dá
až oči světa nad knihou se pousmějí
pak osud vezme jí a nikomu nevydá
» 19.01.2013 - 17:18
Příjemně zpracované téma, ať už bráno s metaforou nebo bez ní - aneb číst v dešti nebo nechat se životem číst "v dešti", obojí je v tu správnou chvíli více než kouzelné.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Tmavomodré střípky času | Následující: Černobílá silueta