Tmavomodré střípky času

zlomila se vteřina,
čas zamrzl
a roztříštil se
na tisíc kousků

na puzzle,
které už nikdy
nikdo nesloží

a rozbil se
i kousek
mojí duše

a opět

- mám podivně prázdno u srdce..

uchopil jsem realitu
a zasadil jí
do tmy
novoročních nocí

rozvila se
na obloze jako
nejkrásnější květ
a pak se rozsypala
na tisíce
jisker

a v každé
se zrcadlila
malá vzpomínka
slov
velkých básníků
učitelů

a snad i přátel
z tmavomodrého světa

měl jsem na tváři úsměv

jiskry padaly
a těsně nad zemí
zhasly

a když zhasla
poslední

- měl jsem TAK prázdno u srdce..