Slepá ulička

Jako dráha housenková
svět s ejeví z dálky,
koukám na něj shora, zdola,
není cesty zpátky.

Bludiště, kde mnoho chodeb
poklady své skrývá
na výběr mám z mnoha barev,
zelená to bývá.

Ta či ona, nezáleží,
nevím na rozcestí,
čas si stejným směrem běží,
prázdnou cestu klestí.

Věz, že jenom věci dobré
mohou Tě povznést,
však i anděl padlý dole
za sebou má křest.

Znechucený, plný citu
otázky si klade,
to všechno, hluboko v nitru,
zapomění krade.

Nechce být pohlcen jednou,
tou jednou jedinou,
ďábelskou a přesto jinou,
tou tváří nevinnou.

Dnes víš, že ta temná sklíčka,
tam vzadu za víčky
leží nekonečná smyčka
a slepé uličky.