Praděd

Ať už jsi nahoře
ležící, spící,
věřím, že andělé
jsou stále bdící.

Přívalem nových vět
staré se mažou,
rozbité vzpomínky
k sobě se vážou.

Přístavem proplouvá
loď s plachtou šedou,
já chci jet a křičím:
"Vemte mě s sebou!"

Na té však místo má
každý jen své,
loď už mi odplouvá
v náročí thét.

Zvoncem si zacinká,
končí obzor,
odplouvá malinká,
slyším: "Pozor!
Život je chvilinka!"