Slovník

Syrovým masem živí
zem
blond broskvoň s plavým simarglem.

V úpisech bláznů
když se hojí
suchý zip citů v předpokoji
schoulení, nazí
bytí v spánky
v rytmu té písně
z Casablanky…

Máš v básních míň stínů
a pořád víc artu
víš?
Tvůj polykač kostí
z muertes-marktu.

Pro dvojnici slov
a klapku čtyř řečí:
Chcem spálit se láskou
vždyť láska, ta léčí…
Tak pro/tři (j)si oči.
A moje víka:
Smí být za dva další?
Duch obchodníka.

A cíp bílých peřin
nám na značkách míru
až v Ardenách slepí
déšť
tam od Kolviru
kam dým ze mne stoupá
a vlaje flitr
když za uzdu držím Ti protivítr
když na boku ležíš:
Hoří mi Kraj!
Jsou skuteční zlobři?
–
Tvůj hranostaj.

A promiň mi, Otto
mám pro žít svůj pojem:
– že žijeme
proto
že se
zamilujem –