K Tvému klínu

Začal bych zlehka (něžně a směle)
prvních pár krůčků na Tvém čele
Poté sjet jako po dráze
až k modré oční oáze
kde zastavit se mohu asi
a spočinout pod palmou z řasy

Následně hledat si cestu
od řas až k Mt. Everestu
jímž je Tvůj nos, a hnedka za ním
peřeje ze rtů, k nimž se slaním.
Na zadní zkratce lehce míjím
pihy a znaménka na Tvé šíji

Tvá kůže voní, mámí a hoří
Průsmykem, kterým Tvá ňadra tvoří
proběhnu lehce, a poté si tiše
po špičkách zatančím na hebkém břiše.
(následně – snad ze zvyku
polechtám Tě v pupíku)

Přebrodím louku z husí kůže
Tvůj klín být mým cílem může
k němuž i Tvé prsty míří
na němž roste jemné chmýří
jako sady živých plotů
ztrácím se… já, kapka potu