Smysly

Upršený déšť,
hnusný černý mrak
prostoduchý zrak
nahradil.

Klapky na očích,
rolí z papíru
do srdce díru
vypíchl.

Úzká linie
plné černé rty
plněné dehty
nahradí.

Trpká chuť cukru
hořká jak slunce
vážíc dvě unce
pohladí.

Úzkostné ticho,
klid jak za bouře
šneka prokouše,
provrtá.

Pšt! Pozor plchu,
tlapku mi podej,
v nitru beznaděj
spočívá.

Třpytivým vzduchem
modravých barev
plíce bez kurev
naplním.

Neupustím je,
balení v plenách,
doušky v ozvěnách
ucítím.

Vlahým dotykem
namočených řas,
čas ztracený zas
spočítej.

Rozvernou dlaní
sametu kabát
navlíklý na drát
oblíkej.

Nesmažem hříchy,
co cítíš, to víš,
tak proč nesmutníš
pln pýchy?