Byla to láska ...

***



Byla to láska
a všichni kolem nich chodili po špičkách
aby něco neuspěchali a nezakřikli
když všude padal sníh
a na její řasy dopadla bílá vločka
tající pod jeho rty
když se k němu nakláněla
aby lépe slyšela jeho slova
a mohla si je uložit do paměti
tak jak se ukládá obraz
který se stále ztrácí
v mysli co je tak děravá
a nic si nezachová
možná zlomek jejího štěstí
ale proč je tak krátké?
vždyť stále v ní něco zůstává
i když už dávno odešel
za jinými ženami
odhodlaný se už nikdy nevrátit...




stejně se vracel
noc co noc
jí hladil laskal a miloval
ani tomu sám nechtěl
pak se dlouho převracel
a nemohl usnout
vedle ženy kterou ani neznal
/ nebo si to říkal aby uklidnil svědomí /
tlačící muří nohou do jeho duše
snad byla čarodějnice
a omámila ho láskou až za hrob
a on jí v sobě den co den
upaloval při velkém teátru
na náměstích které ani pořádně neznal
za přizvukování obojaké lůzy
tlačící se kolem hořící hranice
a řvoucí nějaká naučená slova
do studeného větru
co mu mrazil duši poznáním
že všechno jeho snažení
je marnost nad marnost
když žízeň zůstává stále stejná
nekonečná
jako nahé tělo
co ve svých snech stále miloval ...



***