Tma v sobě zachytává ...

Noc pokušitelka
tak nějak hranatě vyťukává
divokým rytmem beatu
na vlhkém parapetu
opožděnou píseň o lásce
dole město spí
se svými stíny a světly
kdy doteky milenců
se stávají vstřícnější a okouzlenější
a duše může konečně dýchat
pro druhou duši
dechem života a lásky
jen tma v sobě zachytává
obrysy nahých těl při milování
jejich slova ukládá do paměti
stromů a mraků
v okamžicích kdy se zastavuje čas
a rafie hodin se ztrácejí
v jediném slově miluji
v tom zázraku mezi nebem a zemí
kdy křídla andělů
vytváří zvláštní nebeskou hudbu
a srdce pláče tichou písní
při všem
co ztrácíš a opouštíš ...