Asi jsem se vážně zbláznila

Chystám se ke spánku,ale podvědomně cítím ,že něco není v pořádku.Možná si to nalhávám,ale cítím upřený pohled na mě.Něco mě sleduje.Nevím proč a důvod už vůbec znám jen možná tuším.Nenávist, tak moc mě nenávidí.Občas se zamyslím nad tím co všechno bylo, přemýšlím zda mi nechybí.Ach teď bych chtěla dokázat odstoupit a uvidět lépe.
Lampa zhasnutá a já přesto slyším jak někdo udělá dva kroky kolem knihovny a zmizí.Jak má člověk v klidu spát ? Další noc opět tentokrát sedí na židli.Netuším zda mám tak živou fantazii,nebo jestli opravdu poslouchá tóny kytary či zpěvu ,když cvičím do školy.Jediné co mi nahání hrůzu je že ho opět nečekaně potkám naživo.