Mýho štěstí zřídlo

Zcela jsi mne pohltila
objetím svým krásně vřelým,
když dotkla se naše těla.

Na chvíli svou myslí byl jsem
mimo sféry, ve sny vbloudil,
pak jsem opět navrátil se.

Nezdá se mi Tvé objetí
už jen jako zlé prokletí
trvající po staletí.

Přerod věcí nečekaný,
začátek se nový zjevil,
já byl trošku zaskočený.

Nevadí, co bylo, bylo,
potěšen, že po neštěstí
jen krásné mi zbylo.

Dle osudu má tak býti,
z bratrstva mou milovanou
po boku vždy chci ji míti.