Vánoční pohádka

Za slunným obzorem
a duhou barevnou
leží kraj líbezný
s pověstí kouzelnou.

V tom kraji zámek jest,
v něm královský pár,
princezna překrásná,
z očí jejich vychází žár.

Lid šťastný byl,
kol radost a smích,
však stačí málo,
jeden smutný hřích.

Princezna zakletá,
v nehybnou sochu,
někdo tu pověst zná,
na všem je pravdy trochu.

Podzimní krajinou,
princ na bílém koni,
slýchává příběh ten,
jak by se to stalo loni.

Obraz sličné panny spatří,
srdce jen pro ni začne bít,
našel již svou pravou,
pouze s ní chce život žít.

Říká se, láska vše překoná,
kletby se on nebojí,
polibkem plným něhy,
princeznu probudí.

Radost se vrátila,
všichni šťastně slaví,
svatba je bohatá,
hodně lásky, štěstí, zdraví.

Dnes se už vypráví,
ten příběh pověstný,
o těch dvou milencích,
co překonali mnoho překážek bolestných.